mrak-3.jpg, 98kB

INDIVIDUÁLNÍ ANALÝZA


Psychoanalytické konzultace

probíhají po osobní domluvě s klientem
v pravidelných termínech nejméně třikrát týdně


Jungovsky orientované konzultace

a konzultace psychoanalytické psychoterapie
probíhají alespoň jednou týdně


Pocity klienta

bere analytik vážně, ať už jde o jakékoliv fantazie
Reálný je i náš vnitřní svět


Mlčenlivost analytika

je nezastupitelným předpokladem jeho práce
a důvěra jeho klienta je pro něj na prvním místě


Cena za analýzu

je tvořena dohodou podle možností klienta i analytika
Úvodní pohovor stojí 500 Kč


Délka analytické sese

je padesát minut včetně příchodu a odchodu
Za zameškané sese se platí, ale po dohodě je možné je přesouvat


Rozsah terapie

nelze v analytické péči předem odhadnout
analýza je dynamickým léčebným procesem


Ukončení analýzy

je předmětem dohody klienta s analytikem
O ukončení terapie spolu hovoří alespoň na třech sesích předem

 

METODA PSYCHOANALÝZY
analyzuje nevědomé psychické procesy
interpretací volných asociací.
Během posledních padesáti let se úsilím,
pracovitostí a zkušenostmi
psychoanalytiků z různých částí světa
rozvinula a prodělala velké změny.
Psychoanalytické hnutí rozpracovalo egopsychologii,
interpersonální analýzu, kleiniáskou tradici,
teorii objektních vztahů, psychologii self a identity.
Je obohacena o mnoho současných pohledů
a přístupů freudiánských analytiků všech škol,
kteří revidují psychoanalytické teorie a sjednocují se v názoru,
že analýza přenosu je jednou z nejúčinnějších
metod současné moderní psychoanalýzy.

ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE C.G. JUNGA
rozvíjí a obohacuje klasické hlubinné
psychologické směry. Amplifikuje (rozšiřuje)
nevědomou část lidské duše
o dynamické projevy archetypů v kolektivním nevědomí.
Zkušenosti integrativních analytických psychologů jsou uplatňovány
v technikách aktivní imaginace a kreativního rozvoje.
Současná analytická psychologie
se nezabývá jen duševními nemocemi,
ale také zdravým a tvůrčím rozvojem člověka,
jeho individuačním
vývojem k rozšířenějšímu vědomí.
 

proboha-2.jpg, 90kB
freud_jung.jpg, 9,2kB

JUNG a FREUD

se setkali poprvé po 100 letech
v Centru hlubinné psychoterapie OMFALOS,
kde vznikl jejich fiktivní rozhovor
O MAGII A ČARODĚJNICTVÍ

JUNG:

Freude, jaký je váš vztah k magii? 

FREUD:

Magie a magické myšlení patří k lidské kultuře, stejně jako náboženství. Od pradávna lidé používali magické rituály a dodnes přisuzují myšlenkám energii, kterou psychoanalýza nemůže popřít. Myšlenku formulovanou do slov předcházejí emoce a slova zase emoce vyvolávají. Proto může být například prokletí vyřčené nahlas traumatem, které nás pronásleduje celý život. Například když otec řekne synovi: "Z tebe nikdy nic nebude, jednou skončíš na šibenici!“ Pocity pacienta bere psychoanalytik vážně, ať už jde o jakékoliv fantazie. Realita není přece jen tím, na čem se více lidí domluví a nazvou to skutečností. Reálný je i náš vnitřní svět, naše fantazie a pocity. I ta vaše úzkost a strach, a také ta vaše láska Jungu, pro kterou tak často nemáme reálný důvod.

JUNG:

Magie s psychoanalýzou mají styčné body, může psychoanalytik věřit v magii?

FREUD:

Magické už je, že analytik věří, že jeho pacient má duši. To se vám u psychiatra nestane, ten si myslí, že jste pračka na problémy, a sype do vás prášek. Jako otec psychoanalýzy jsem se dokonce nebál říct, že „magie byla předchůdkyní naší dnešní techniky“. Dodával jsem ale, že důvěra v magii pochází z přeceňování vlastních intelektuálních operací, z víry ve “všemohoucnost myšlenek”. Proto jsem později odmítl manipulativní techniky, hypnózu a sugesci, které mě v začátcích mé praxe fascinovaly a k psychoanalýze přivedly. Poznal jsem totiž, že ač symptomy nemoci po léčbě hypnózou zcela vymizely, za nějaký čas se objevily znovu nebo v jiné podobě. Nespokojil jsem se s chvilkovým efektem hypnózy a snažil se jít ještě dál, snad až za hranici magie. Právě psychiatrie myslela magicky, když podlehla novým objevům a začala léčit v osmdesátých letech dvacátého století symptomy duševních poruch „zázračnými novými chemikáliemi - antidepresivy“. Vlastně si nijak nezadala s primitivními čaroději. Současná psychiatrie zavádí již kromě nových antidepresiv psychoanalytickou psychoterapii jako následný a důležitý způsob léčby. Ale ty vaše „archetypy” Jungu, co to vlastně je? Tomu já vůbec nerozumím, nemůžete se už od nich konečně oprostit?

JUNG:

Archetypy k nám patří. Jsou to opěrné body jednotného světa UNUS MUNDUS, který společně sdílíme. Jsou mnohem, mnohem mocnější Freude, než vaše „Libido”. Kdybychom se chtěli zbavit archetypů, nepovedlo by se nám to, ani kdybychom se stali opuštěnými kosmonauty ve vakuu. To, čemu říkáme „lidské“, je ve skutečnosti projevem působení archetypů. Archetypy jsou symbolické obrazy našich kolektivních instinktů včetně Libida. Jsou to vlastně dobou ověřené a v mytologických příbězích zpracované vzorce lidského chování. Při porušení takového zavedeného archetypového chování následuje potrestání. Kupříkladu Niobé se proměnila v kámen (ztratila city), když se posmívala bohyni Létó, že má na rozdíl od ní jen dvě děti. Bohové posměváčky vždy trestají a trest v případě Niobé byl ohromný. Ty dvě děti bohyně Létó byly totiž Apolon a Artemis, a ač ještě děti, střílely výborně lukem a šípy. Urážku své matky pomstily a postřílely Niobé všech jejích sedm dcer a sedm synů. Niobé porušila archetyp matky tím, že zesměšňovala druhou matku a její plodnost. Archetyp matky totiž v sobě zahrnuje mateřskou lásku a ta patří všem dětem bez výjimky, nejen těm vlastním. Ostatně od vlků, kteří také žijí ve smečkách, bychom se mohli učit.

FREUD:

Jungiánský analytik a čarodějnice mohou mít stejné „klienty“. Rady čarodějnice lidé vyžadují, jsou „tradiční“ a zrovna tak tradiční jsou i „výkony“ - přivolání lásky, štěstí, neštěstí či zisku, v horším případě pomsty. S čím se lidé obracejí na vás Jungu?

JUNG:

S tím samým. Pacienti také chtějí milovat, být milováni, být bohatí a dosáhnout úspěchu. Často si stěžují na nepochopení a žárlivost. Analytik je oproti čaroději v nevýhodě, nenabízí totiž přímé uspokojení. Nemůže namíchat třeba lektvar lásky, který by měl zajistit věčné připoutání milované osoby. Může ale podpořit svého pacienta k práci na sobě a provázet ho při nalézání sebeúcty. A když takový pacient objeví, že může přirozeně vonět svému partnerovi, neutratí celou výplatu v parfumerii za Chanel č. 5. Ušetří peníze a jeho vlastní feromony jsou tím nejlepším čarovným lektvarem.

JUNG:

Čarodějové mumlají nesrozumitelné formule, neděláte vlastně, Freude, totéž, když stále opakujete sexualita, libido a burcujete podvědomí?

FREUD:

Mluvme raději o nevědomí, abychom nevědomé obsahy naší duše, instinkty a pudy, například lásku, které se vy, Jungu, neubráníte, nestrkali někam pod vědomí, pod racionální vědomé myšlení. A lidské sexuální pudy dokážou více, než si dokážeme představit. Vždyť vůbec neočekáváme, že něco chystají. Technika psychoanalýzy původně vyžadovala nastolení situace, ve které by došlo k zopakování dřívějšího traumatu a následném náhledu pacienta v bezpečí analytického prostředí. Současná moderní psychoanalýza používá mnohem jemnější techniku. Neburcuje nevědomí, spíše se snaží pochopit a porozumět těm nevědomým pochodům, kterým nerozumíme už proto, že je sami před sebou utajujeme. Právě pro ten předpoklad, že jakési hrozné tajemství v sobě nosíme, se často bojíme naplno žít. Ale ten váš tarot, Jungu, nepropadl jste karetním hrám, nepřeceňujete jejich symbolickou hodnotu?

JUNG:

Symbol, který zahraje na vaši harfu, Freude, může být cokoliv. Jakákoli věc, hudební tón nebo třeba kamínek, který najdete v kapse. Jednotlivé symboly tarotových karet velké Arkány jsou spíše nástroji k rozhovoru s vlastním nitrem než sofistikované symboly s obecnou platností. Blázen, Poutník, či Císařovna představují archetypy, které se nás v danou chvíli mohou či nemusejí dotýkat. Pokud nás ale osloví, vyvolají rozhovor s naším nevědomím. Věštby z tarotu, horoskopu nebo i-tingu fungují díky synchronicitě. Synchronicity jsou jevy, které přesahují naši kauzální představivost. Odehrávají se spontánně v jednom okamžiku, a ač spolu nesouvisí, překvapí nás stejným významem nebo stejnou symbolikou. To, že neurovědec popíše přesně elektrochemickou výměnu informace mezi neurony a zmapuje synaptické spoje, ještě neznamená, že k našemu rozhodování dochází výhradně v elektrochemické laboratoři mozku. Psycholog by mohl společně s buddhistou a kvantovým fyzikem zase tvrdit, že svět okolo nás je pouze naší psychickou projekcí, jakousi Májou, existenčně závislou jen na naší představivosti. Myslím si, že platí obojí a jevy psychické jsou v synchronicitě s fyzikální skutečností, ať už se jedná o pohyby planet, neuronových synapsí nebo fotonů prolétající Plankovou štěrbinou tu jako částice, tu jako vlna. Jak si budete, Freude, přát.

FREUD:

Přesto mi povězte, nepoužívá ta vaše analytická psychologie nějaké metody, které by bylo možné považovat za magické?

JUNG:

Používá, ale raději nahlas nemluví o tom, že jde o magii. Při práci s malými dětmi nelze aplikovat „léčbu mluvením“, jak jste nazval techniku psychoanalýzy, Freude. Děti si umějí hrát a hra může být dynamickým terapeutickým procesem. Jednou ze skvělých magických technik je Sandspiel, metoda vhodná pro děti předškolního věku a batolata. Jde vlastně o hru na malém pískovišti, aby se vešlo do pracovny analytika. To, co by vám dítě nemohlo o svých pocitech nikdy říct, odehraje si v bedničce s pískem, do které umístí zvířátka nebo pohádkové postavy. Staví jim cesty a překážky, schovává je a svádí s nimi bitvy. Když se pak dítě uvolí vyprávět vám o své hře, propojuje své nevědomé pocity s vědomými úvahami. Celý dětský svět je magický a děti často vůbec nerozlišují mezi svými fantaziemi a realitou. Nepříjemné skutečnosti umísťují do fantazií, protože se ve hře lépe vypořádají s tím, na co jako děti ve skutečnosti nestačí. A to je přeci magické!

FREUD:

Prý používáte při léčení kameny, Jungu, nikdy jste mi o tom nic neřekl. Máte pro to nějaké vysvětlení?

JUNG:

Ano, jsou krásné.

FREUD:

Jaký je váš pohled na čaroděje? Jsou to pro vás kolegové, nebo objekty analýzy?

JUNG:

Jak se tak na vás dívám, Freude, tak jste mi víc než milým kolegou!